Stoprocentní muž Lino Ventura

Dny na festivalu v Moskvě probíhaly zaběhnutým tempem, když jako výbuch sopky zapůsobila zpráva, že v 16 hodin bude tisková konference s největší hvězdou tehdejšího ročníku Linem Venturou. To byl i mnou obdivovaný herec, který nezapomenutelně hrál muže na obou stranách zákona – zločince i policajty.

 Nebylo jednoduché se tam vůbec dostat a navíc vybojovat místo, z něhož člověk nejen slyšel, ale jako fotograf také viděl. V Moskvě nic nezačínalo přesně, a tak nám nezbylo nic jiného, než v přeplněném sále trpělivě čekat. Dvacet minut, třicet, hodinu. Potom nám oznámili, že Lino Ventura nepřijde. Novináři a fotografové byli nesmírně zklamaní a společně jsme nadávali na jeho hvězdné manýry. Vzápětí po tomto nezdaru jsem o tom hovořila ve společnosti, kde byl také režisér Stanislav Rostockij, a jelikož byl členem festivalového výboru, vysvětlil mi, co se vlastně stalo.

Na největší hvězdu se štáb festivalu dokonale připravil. Vytvořilo se několik vítacích týmů. První tým čekal herce na letišti, druhý ho měl očekávat před hotelem Rossija. Ale promítala se skvělá veselohra, a tak uvítací výbor zamířil i s velkou kyticí do kina. Řekli si, že určitě nejsou jediní, kdo by měl čekat. Ale zmýlili se. Jelikož Lina Venturu před hotelem nikdo nečekal, tak sám i se zavazadly zamířil do „sálu hrůzy“, což bylo akreditační středisko pro normální návštěvníky. Lino Ventura byl však host V.I.P. číslo jedna a v tom normálním sále pro „plebs“ o něm nikdo nic nevěděl.

 

Táňa ho poslala za Máňou a sálem hlasitě zněl její dotaz: „Jesť u těbja takoj akťor Lino Ventura?“ A druhá opět přes celý sál halekala: „U meňja takovo nět!“

Po hodině se konečně slitovaly a herec dostal povolení ke vstupu do hotelu a klíč od pokoje. Jaké však bylo jeho překvapení, když v 15 hodin vkročil do pokoje, který nebyl uklizený. Požádal tedy, aby mu převlékli postel, což se také stalo, ale povlečení bylo mokré. Až v tomto momentu dostal pořádný hysterický záchvat. Nechápal, že se jedná o běžný sovětský nepořádek, ale bral to jako cílený útok proti své osobě. Později výbor zjistil, že apartmá připravené pro něho je prázdné. A po obrovském úsilí ho našli.

Lino projevil dvě přání. To první bylo, že na festivalu vůbec nevyjde z pokoje, a to druhé, že se chce okamžitě vrátit letadlem do Francie. Stanislav Rostockij mi prozradil i tu nejtajnější informaci, a sice číslo jeho hotelového pokoje.

V duchu jsem si říkala, jak je to úžasné, že Lino Ventura je v Moskvě a já jsem v Moskvě také. A odmítne Francouz žádost ženy? Prostřednictvím „děžurné“ jsem mu zavolala a poprosila o fotografie pro Československo. Odpověď zněla: „Prosím, přijďte za deset minut, ale fotografovat se bude jenom v hotelovém pokoji!“

Když jsem tam vstoupila, očekával mě šarmantní muž, perfektně oblečený, s make-upem a velmi milý. Udělala jsem několik prvních záběrů, které byly zároveň i posledními. Ráda bych bývala pracovala i dál, ale vyrušilo nás klepání na dveře. Lino Ventura se dozvěděl, že u postranního východu z hotelu ho očekává auto, které ho odveze na letiště. A tak vlastně těch několik mých záběrů je důkazem, že Lino Ventura skutečně na moskevském festivalu tenkrát byl.