Jak jsem fotografovala komunismus

Když jsem se vrátila po sametové revoluci do Bratislavy, tak jsem s údivem sledovala, jak jsou přelepeny staré komunistické slogany hesly volajícími po svobodě. Tenkrát jsem si blahořečila, že jsem léta fotografovala nápisy, které zohyzďovaly náš život. Shromáždila jsem asi pět tisíc diapozitivů komunistických agitačních tabulí, které v hrůzostrašném provedení byly umístěné všude. U silnic, v polích, ve výkladních skříních místo zboží… Prostě nebylo možné je přehlédnout. To bylo skutečné nefalšované socialistické umění! Slogany neodbytně znovu a znovu oznamovaly, že … se Sovětským svazem na věčné časy, … že komunismus je budoucnost lidstva, … že Lenin je stále živý a … ať žije KSČ!

Když jsem dávala tyto filmy vyvolat, bála jsem se, že mě někdo udá, nicméně už tehdy jsem věřila, že až tento blázinec skončí, právě tyto fotografie řeknou příštím generacím o našem životě víc než celá vědecká pojednání.