Jak jsem poznala Morriconeho

V osmdesátých letech se mi zasekl můj Nikon, a tak jsem zašla do Domu zvuku, protože můj přítel nebyl jenom zvukař, ale člověk, který dokázal opravit úplně všechno. Hned jsem zaregistrovala, že tam panuje nezvykle vzrušená atmosféra, a také jsem pochopila proč. Jakýmsi zázrakem tam právě natáčel se Slovenskou filharmonií hudbu pro svůj nový film Ennio Morricone. Zdálo se mi to neuvěřitelné, ale byla to pravda.

Přímo před mýma očima dirigoval muž, který povýšil filmovou hudbu na úroveň obrazu. Kdo by neznal nádhernou skladbu, kterou na harmoniku hraje Charles Bronson ve filmu italského režiséra Sergio Leoneho z roku 1968 Tenkrát na Západě! „Tak takhle vypadá nejlepší hudební skladatel světa, který složil hudbu k více jak pěti stovce filmů,“ říkala jsem si, když jsem tam stála a vychutnávala si ten zázrak. Během hry na trubku si mě všiml, a když byla vyhlášená přestávka, šli jsme spolu na oběd a nikdo si v naší kantýně nevšiml, že vedle mne stojí s táckem v ruce mág filmové hudby.